.jpg)
Mým terapeutickým cílem většinou bývá dosáhnout toho, aby si dva lidé porozuměli i bez mého “překladu”.
Toho dosahuji tím, že se setkávám jak s párem na společných sezeních, tak s oběma partnery zvlášť - a tyto druhy sezení pravidelně střídáme. Během společných sezení pak využíváme zejména rozhovor, při kterém si často vyjasňujeme mužsko-ženské rozdíly komunikace, snažíme se pochopit každého z páru a “ladíme” komunikaci tak, aby vysílala pro oba na jedné vlně a nedocházelo k těm pověstným šumům.
Často pomáhá také použít neverbální techniky - práci s obrázky, hru na terapeutickém pískovišti, využívání symboliky atp., které partnery dostanou z jejich zacykleného komunikačního rámce a poukáží na hlubší vztahové problémy vyžadující péči a ošetření. V individuálních sezeních pak máme prostor věnovat se rodinné historii každého z partnerů a postupně zjišťovat, jak vztahy v původní rodině neustále ovlivňují naše chování v současných vztazích.
K důležitým dovednostem patří také aktivní naslouchání a zvládání konfliktů. Problém je v tom, že teoreticky to zní hrozně jednoduše, ale praxe je náročná. Je rozdíl mezi posloucháním, nasloucháním a slyšením. Zvládnout konflikt může- ale nemusí- znamenat mlčet, ani odejít.
Jako psychoterapeuti procházíme pětiletými sebezkušenostními výcviky, abychom si tyto dovednosti a jemné rozdíly osvojili a dokázali je správně používat - dají se tedy naučit. Ne každý si ale dokáže připustit, že vlastně nějaký problém má a že ho chce řešit na své straně. Daleko jednodušší je vidět problémy u druhého.
A to je ve vztazích zásadní překážka.
Comments