Jak psychicky zvládnout nemoc u dítěte?

Ptá se Veronika Vlachová, časopis Maminka:

Je z psychologického hlediska rozdíl mezi onemocněním dítěte a jeho zraněním? V obou případech se rodič bojí o život svého potomka. Která ze situací vyžaduje větší psychickou odolnost a jak se na takové situace připravovat? Z hlediska psychologického bych spíše rozlišovala mezi závažností zranění či nemoci. Pokud se jedná o dočasný stav, je to otázka přizpůsobení se novým okolnostem (berle, pobyt na lůžku atp.). Pokud se jedná o život ohrožující situaci, je samozřejmě šíře a hloubka vynořujících se témat daleko větší. Ke strachu o život se přidává vina - kdo za to může? Dalo se to bývalo udělat jinak? Proč se to stalo zrovna nám? Atp. Opět bych doporučila terapeutickou podporu, která jednak umožní vynořující se témata zpracovat mimo (již nesmírně zatíženou) rodičovskou dvojici, či bez zatěžování ostatních členů rodiny. Terapeutickému klientovi pak dá možnost se s novou situací a případnými scénáři vývoje pokusit vyrovnat, aniž by došlo k nezdravému potlačení emocí.

Dokázala byste vyjmenovat nemoci nebo obtíže, by se daly „léčit“ nebo mírnit psychickou podporou nebo pozorností rodičů?  Velmi ožehavá otázka. Z hlediska psychosomatiky jich může být spousta, ale bez konkrétního případu nemůžu komentovat. Poruchy příjmu potravy jsou de facto poruchy vztahových vazeb v rodině…ale je to velká zkratka!

Jak preventivně chránit dítě před nemocemi a zdravotními komplikacemi (z psychologického hlediska)? Dítě by mělo vědět, že mu z léčby nekouká žádná výhoda. Např. Pokud při nemoci může celý den ležet pod peřinou a koukat na pohádky, i když jinak má TV zakázanou, je jasné, že mu časem bude častěji špatně…V rodině by také mělo být cítit, že si vážíme vlastního těla, víme, že máme jen jedno a že se o něj všichni staráme a dbáme na to, abychom si ho nezranili - zdravě jíme, otužujeme se, sportujeme atp. 

Mezi rodiči mohou vyvstávat i neshody ohledně případné léčby nebo ošetření dítěte. poradila byste, jak se v takových situacích zachovat, nebo jak předcházet neshodám? Mluvit, mluvit, mluvit. Snažit se pochopit druhého a jeho přístup (který je většinou založen na nějaké osobní zkušenosti). Diskutovat, postupovat po malých krocích, ale stále v souladu, že jednáme o společném dítěti, společné budoucnosti.

Jak zajistit pohodu a uvolnění dítěte v jakémkoliv věku, případně odstupňujte dle věkové kategorie?  Přijímat dítě takové jaké je. Dát mu zažít pocit pevných hranic (vztahových, morálních i fyzických), které se nepřekračují a tvoří bezpečný prostor pro život. Brát dítě jako dušičku, která nám byla propůjčena, aby nás něco naučila, ale nepatří nám - nejsme její majitelé a nemůžeme s ní svévolně nakládat.

#materstvi #zdravevztahy