Jak na úzkosti v těhotenství?

Otázky pro časopis Maminka 3/2019, ptá se Veronika Vlachová:

Častá vyšetření, nepříjemné a nové pocity nebo změny v těle, běžném dni i

partnerském životě. Proč tyto záležitosti mohou vést k vyvolání úzkostí a strachů během těhotenství?

Pokud vycházíme z hypotézy, že je těhotenství plánované a žena se na své dítě těší, úzkosti ohledně častých vyšetření mohou být jen přirozeným strachem z toho, zda se vše dobře vyvíjí a dítě bude zdravé. Dnes jsme jako budoucí matky naprosto zahlceny množstvím často rozporuplných informací, které nás uvrhují do beznadějných pocitů, jestli vše děláme dobře a jestli nám nebo dítěti něco špatného nehrozí.

Každé ženě bych doporučila, aby se v souladu se svým přesvědčením a životním

postojem svěřila do péče důvěryhodné osoby - ať už lékaře nebo duly a spolehla se na jejich odbornost, své vědomosti a především svou intuici. Důležité je být vnitřně v souladu s cestou, kterou podstupuji, rozumět tomu, co se kolem mě děje a věřit, že vše dobře dopadne. Spíše než nekonečné googlování bych doporučila soustředění se na vlastní tělo, své pocity. Pokud se dobře necítím, kontaktovat někoho kdo mi pomůže, ale zůstávat pokud možno v klidu.

Pokud jsou úzkosti v těhotenství výrazné, zahlcující a nedá se s nimi vyrovnat, rozhodně bych doporučila je více propátrat během psychoterapie. Těhotenství může být spouštěčem nevědomých sil a témat, které souvisí s okolnostmi našeho zrození případně i našimi předky, jejich traumaty a jinými transgeneračními přenosy.

Dá se nějak předem určit nebo odhadnout, které charakterové vlastnosti nebo myšlenkové stereotypy ženy, budou během těhotenství vyvolávat úzkosti?

Úzkost je popisována jako nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. To znamená, že nelze úzkosti připsat nějakou jasnou příčinu jako třeba specifickou vlastnost nebo myšlenkové nastavení.

Nicméně existuje něco jako “úzkostný typ” osobnosti, tedy soubor faktorů, které úzkosti umožňují nebo je prohlubují.

Úzkostný člověk se vyznačuje tím, že o věcech hodně přemýšlí. Přemýšlení je ale

nekonečné - každé rozhodnutí se nekonečně dlouho rozvažuje, člověk zvažuje všechna pro i proti a je fakticky paralyzován se rozhodnout. V případě těhotenství to může být třeba nekonečné uvažování o výsledcích testů na Downův syndrom. Výsledek není nikdy 100%ní a žena se tak může i přes lékařsky “pozitivní” výsledek užírat malou pravděpodobností, že to špatně dopadne.

Perfekcionismus je další charakteristikou, která se u úzkostných lidí vyskytuje v hojné míře. Perfekcionisté se nespokojí s dobrým výsledkem - musí být perfektní, dokonalý.

Takovým klientům ve své praxi ráda nabízím jazykový výklad slova dokonalý - což

znamená vlastně mrtvý. Pokud je něco dokonáno, je to hotové navždy. Často to vede k aha momentům a ochotě svou potřebu dokonalosti trochu mírnit.

Třetím významným činitelem úzkosti je neochota ke změně. Samotná změna vede u mnoha lidí k úzkostem - bojí se, že nebudou mít v nových podmínkách kontrolu, strachují se, jaká je čeká budoucnost. V tématu těhotenství, tj. “jiného stavu” je změna už od začátku dominantní. Vyrovnat se se změnami těla, jídelníčku, aktivit, vztahů apod. je pro takové ženy extrémně náročné.

Všechny tyto faktory se však dají terapeuticky dobře zpracovat, pokud je pro to ze strany klienta ochota.

Poradila byste konkrétní kroky, jak se vymanit z úzkostí během těhotenství? Co pomáhá nejvíc?

Každé ženě bude pomáhat něco trochu jiného, ale obecně lze doporučit zejména blízkost důvěryhodné osoby nebo osob, se kterými lze úzkosti probrat. Mluvení o problémech, které žena vnímá a tedy “ventil” jejích strachů je potřeba k tomu, aby se v jejím těle zbytečně nehromadily stresové hormony a nepříznivě neovlivňovaly průběh těhotenství.

Pokud je žena v situaci nechtěného těhotenství, nebo nemá o koho se v tomto období opřít, rozhodně bych doporučovala svěřit se do terapeutické péče, která ženě poskytne doprovod v tomto náročném období.

Těhotenská jóga, chůze, plavání či další pohybové aktivity lze také doporučit jako “protilék” na úzkosti. Během pohybu se totiž zvyšuje hladina některých “hormonů štěstí”, které navozují lepší pocity.

K překonání úzkostí je vhodná také meditace nebo relaxace. Oblíbený je např. autogenní trénink, při kterém se člověk řízeně a kontrolovaně uvolňuje při poslechu nahrávky. Lze také experimentovat s různými dechovými cvičeními - soustředit se na hluboký nádech do břicha nebo vdechovat a vydechovat na jiný počet dob.

Které záležitosti, jaké chování lidí v blízkém okolí a události mají na těhotnou ženu největší vliv a vyvolává úzkosti? A dá se těmto záležitostem nějak předcházet, resp. je lépe zpracovávat, aby neměly takový negativní vliv na psychiku?

Každý člověk má větší citlivost na vybraná témata související s jeho vývojem, výchovou, prostředím, ve kterém žije atp. Proto také každou ženu rozruší něco jiného - někdo bude úzkostný z toho, že si musí přizpůsobovat jídelníček a šatník, někoho ničí, že partner přípravu na miminko tak neprožívá, někoho drtí strach z bolesti samotného porodu.

U žen hraje v jejich vztahu k těhotenství významnou roli také jejich vztah s matkou. Každá matka své dceři totiž předává vědomý i nevědomý obraz těhotenství a mateřství. Nelze tedy očekávat, že komplikované vztahy matka-dcera se v nadcházející generaci samy od sebe zlepší. Nechtěná, nemilovaná dcera se jen velmi obtížně stane milující matkou.

Většinou se jedná o řetězení podobného tématu napříč několika generacemi, do té doby, než se najde nějaká odvážná žena, která prací na svých osobních tématech řetězení přetne. A nebo se v takhle zatíženém rodě přestanou děti rodit. Vzpomínám si na jednu klientku, která mi hned v úvodním sezení sdělila, že se chystá jít na sterilizaci, protože ona žádnému dítěti nepřichystá svůj osud.

Osobně považuji za velký problém, když je žena na těhotenství sama. Ať už z jakýchkoliv příčin - ne nadarmo je potřeba ke vzniku miminka dvou lidí… v těhotenství i v následné péči o dítě to platí dvojnásob.

Pokud je žena v těhotenství opuštěná, hrozí, že nezvládne být svému dítěti “dost dobrou” matkou (good enough mother). V opuštění je zranitelná, má dost co dělat s péčí o sebe sama, musí řešit spoustu praktických záležitostí. Postrádá dostatek prostoru pro to, aby plnila svou nejdůležitější roli - s nadějí a optimismem se na miminko těšit a pak se na něj po mnoho měsíců bezmezně soustředit a plnit mu jeho nevyřčená přání tak, jak to dovede jen milující matka. Jen tak se může z malého miminka stát vyrovnaný, sebevědomý jedinec.

Co mohou úzkosti během těhotenství způsobit miminku, mamince a případně přerušit či narušit přirozený rozvoj mateřské role?

Pokud žena trpí silnými úzkostmi už během těhotenství, lze předpokládat, že se po porodu bez odborné péče budou dále prohlubovat.

Vliv úzkostných stavů na plod je ještě hodně neprobádán. Budoucí vývoj jedince ovlivňují geny i výchova a nedá se tedy říct, že úzkost v těhotenství je automaticky problém. Někdy to tak může být, pokud úzkost u matky přetrvává a dítě se rodí do problematického vztahového rámce. To pak vliv úzkosti na plod může být dalšími okolnostmi zesílen a vést např. k poruchám autistického spektra, nebo k agresivnějšímu chování. Jedná se pravděpodobně o biologicky podmíněnou reakci - když matka žije a otěhotní např. ve válečném konfliktu, potomci, kteří se budou agresivněji projevovat mají větší šanci na přežití.

Zároveň ale platí, že když se matka po porodu zklidní, žije ve stabilním vztahu a je o ní i dítě pečováno, úzkostně předpoklady z těhotenství se tak říkajíc “vypnou” a přestanou působit.

Rozvoj mateřské role je dnes méně intuitivní než asi byl v minulosti. Chybí nám také podpora starších žen, které nás těhotenstvím a ranými mateřskými fázemi provedou.

Dobrá zpráva je, že vzniká hodně podpůrných mateřských skupin, kde se mohou ženy vzájemně podpořit a uklidnit.

#mateřství, #zdravévztahy