Jen si tak sedět a dívat se

„Pojede, až přijede.“ Takhle stručně mě se stoickým klidem informoval starý Řek v Athénách na prahu 21. století. „Hm,“ protočila jsem oči v sloup a dále hledala tabulku s odjezdy autobusů, která tam přece někde musela být. Vždyť není možné, aby někde jezdily autobusy jen tak, bez řádu. Takhle nedojedu včas do školy! Přijdu pozdě, dostanu poznámku, budu mít problém... A to jsem ještě ani nevěděla, že právě navždy zkolabovalo mé pojetí času.


Pokračování článku s vysvětlením různých druhů časů a jak s nimi nakládáme v psychoterapii naleznete v říjnovém čísle časopisu Psychologie Dnes.