Velikonoce II: Jak je to s tím křížem...

aneb 2. a 3. zastavení křížové cesty

Pokud jste nestihli začátek, tak tady je.

2. zastavení - Pán Ježíš přijímá kříž

Druhé zastavení křížové cesty bych přirovnala ke klientovu rozhodnutí podstoupit terapii. Klient by měl (alespoň pro forma) přijmout, že je za svůj osud nějakým způsobem zodpovědný a že svůj pomyslný kříž nese on sám.

Během konzultací se mi mnohokrát stalo, že klienti chtěli svůj kříž hodit na mě. Nejvíc jsem to pocítila s jedním cizincem, který mi na prvním sezení velmi v klidu povídal o tom, jak je agresivní na svou přítelkyni a jak ho to trápí. Na druhé sezení přišel o 10min. později, řekl mi, že dnes mluvit nebude, že je řada na mě. Když jsem mu “kříž” vrátila, velmi se na mě rozhorlil, ve stoje na mě začal křičet, že nejsem dostatečně připravená a pak zabouchl dveře a už jsem ho nikdy neviděla.

Ve zkoušce, kterou mi připravil, jsem neobstála.

3. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem poprvé

Padání pod křížem je patrné v první fázi spolupráce. Některé klienty přemůže tíha kříže a rozhodnou se ze spolupráce odejít. Někteří odejdou do "farmaráje", někteří prostě strčí hlavu do písku. Na začátku mé práce se mi to stalo několikrát. Dnes, po mnoha supervizích a více než osmnácti stovkách terapeutických sezení, se situace výrazně proměnila.

Snad jsem našla více citu pro to, jak klientovi pomoci kříž nést. Kdysi jsem měla tendenci být příliš rychlá, “ohromit” klienta všemi možnými souvislostmi a naložit mu vlastně ještě víc, než potřeboval.

Zároveň bylo patrné, že jsem neměla jasně stanovené hranice - nejméně dva mužští klienti mi nabídli konzultaci “v kavárně”, “v lese na houbách”, nosili mi jahody a jiné dárky, aby po mém odmítnutí ze spolupráce odešli…

To pro mě samotnou znamenalo první padnutí pod křížem. Měla jsem pocit, že na práci nestačím, že nemám dost síly naplnit klientská očekávání.

Pokračování zde.

#terapie #psychoterapie