+420 602 735 215

Skype: Dominika Čechová

Palác YMCA

Na Poříčí 1041/12, 110 00

Praha-Nové Město, Czechia

Bankovní spojení: 107-722 970 02 77/0100

  • Facebook
  • Instagram

©2018 by Counseling.cz

  • Dominika Čechová, M.A.

Bože můj, proč jsi mě opustil?


Ne, to není nářek nějaké opuštěné slečny. To jsou poslední slova Krista na kříži a tedy

závěr mini seriálu o Křížové cestě a její symbolice z pohledu psychoterapie. Začátek seriálu najdete zde.


11. zastavení - Pán Ježíš přibit na kříž


Přibití na kříž je definitivním potvrzením rozkolu mezi ukřižovaným a křižujícím davem, který nevstřebal Kristovy revoluční myšlenky a jeho svébytnost.

Symbolicky k ukřižování dochází, když se jedinec odkloní od názorů davu a přestane se chovat dostatečně “stádně”. Je však rozdíl, jestli se odkloní “čekaně” jako dva ukřižovaní nebo “nečekaně” jako Kristus.


V Ježíšově případě je důležité to, že jeho teze narážely na nevědomí křižujících. Nebyl jen prostým odsouzeným, jako dva okolo něj - ti dělali něco proti společenským pravidlům a za to byl jasný, očekávaný trest. Ježíš reprezentoval něco víc nebezpečného - sahal lidem do svědomí a upozorňoval na jejich individuální i společenský stín. A za to musel být ukřižován.


Klienti v terapii často nabývají nový, silnější pocit vlastní hodnoty. I oni pak čelí symbolickému ukřižování od svých blízkých. Změna v jejich chování, přístupu k životu, se jejich blízkých často (nepříjemně) dotkne. Nicméně většina klientů i přesto volí cestu dalšího růstu. Už není cesty zpět.


12. zastavení - Pán Ježíš umírá na kříži

Mohlo by se zdát, že stát se individuovanou osobností je destruktivní, protože to vede ke konci, k smrti. Smrt však zde reprezentuje naplnění cesty (nalezení svého bytostného já) a konec jedné éry (život Ježíše na zemi a paralelně odhození "první" osobnosti) s jasnou vidinou počátku nové éry (Ježíšův život na pravici Boží a přijetí "individuované" osobnosti ). Je to jako vylézt na pomyslný kopec (definitivně se tím uzavře, skončí cesta nahoru) a vidět před sebou novou cestu (ať už je to ta dolů, nebo na další kopec). Smrt je tedy milníkem, ale není koncem.



Bože můj, proč jsi mě opustil? Foto: D. Čechová

13. zastavení - Tělo Pána Ježíše sňato z kříže


Klient odchází z terapeutického procesu. Je “propuštěn” z utrpení sebepoznání, sám si je vědom, že “dílo je dokonáno”, ale zároveň je všemi opuštěn a vychází sám do onoho (jiného) světa - samostatného života. Nejde ale s prázdnou. Na kopci stojí kříž, klientem přinesený, který bude stále připomínat cestu, kterou klient ušel. A terapeut, popř. terapeutická skupina bude svědkem klientova vývoje a proměny.


14. zastavení - Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu


Terapeutický proces musíme jednoznačně ukončit - uložit do hrobu a zatarasit kamenem.

Do života si ale neseme něco cenného - schopnost cítit, zažívat a pojmenovat své emoce, přiznat si (i okolí) svoje slabé stránky, mít možnost se od svých problémů na chvíli vzdálit a vnímat je z odstupu.


A co Vy? Jdete také svou křížovou cestou?


Přeji Vám hluboké prožití Velikonočních svátků...DČ